Judo v doslovném překladu znamená "jemná cesta". Je to velmi rozšířený úpolový sport, který v roce 1882 založil profesor Džigoró Kanó.
Judo v doslovném překladu znamená "jemná cesta". Je to velmi rozšířený úpolový sport, který v roce 1882 založil profesor Džigoró Kanó. Je bojovým uměním, vhodným pro děti i mládež. Začít s ním lze ovšem i v pokročilejším věku, a to bez ohledu na tělesnou výšku či váhu. Judo pomáhá rozvíjet komplexně celé pohybové ústrojí člověka a nehrozí tím žádné svalové disproporce. Judo lze chápat, jako výchovný systém, který utváří člověka k obrazu svému.
Džigoró Kanó se narodil v roce 1860 v Japonsku, kdy země procházela modernizačními změnami. V mládí studoval různé japonské bojové umění, včetně jiu-jitsu, a začal si klást otázky ohledně jejich účinnosti a bezpečnosti. To ho vedlo k myšlence vytvořit nový bojový systém, který by zdůrazňoval techniky před silou a umožňoval sportovní soupeření.
Počátky zápasu jsou známy již z dávné minulosti – prvobytně pospolné společnosti. Silní muži museli na lov, a tím se učili technikám lovu, a také obrany. Doklady o jednotlivých způsobech boje beze zbraně byly nalezeny již v hrobkách starého Egypta. Písemné památky o použitých chvatech pro útok i obranu jsou z Japonska z 8. století v kronikách NIHON-ŠOKY.
Vzniká několik škol, každá má své přednosti i nedostatky. Jednou ze škol bojových umění je škola BUŠI-DO. Vyučuje se střelba lukem, boj mečem, kopím či jízda na koni. To vše je základem bojového umění Samurajů (válečníků nebo šlechticů).
V 16. - 17. století dochází k rozvoji techniky sebeobrany Jiu-Jitsu. Základní poučka zní: Jsi-li tlačen ustup, jsi-li tažen postup. Školy Jiu-Jitsu nejsou veřejností příliš oblíbeny, protože dovednosti v nich získané jsou často zneužívány.
Zakladatelem juda jako sportovního odvětví byl profesor Džigoró Kanó (1859-1938) - vyslov "džigoro kano". Narodil se v roce 1859 nedaleko místa Kobé. V roce 1871 se s rodiči přestěhoval do Tokia. Motivem ke studiu Jiu-Jitsu byl pro tohoto subtilního studenta fakt, že musel snášet mnohé křivdy a ústrky od silnějších spolužáků, a tak se začal zajímat o staré bojové umění.
V té době nebylo snadné sehnat učitele starých bojových umění, ale touha Jigoro Kana byla nezměrná. Studoval u mistra HAČINO SUKE-FUKUDI, po jeho smrti u mistra MASUMOTA YTA. MASUMOTO YTO, který před smrtí předal Kanovi cenné rukopisy o bojových technikách. Třetím mistrem v Kanově životě byl mistr IKUBA.
Poznatky, které Džigoró Kanó shromáždil studiem starých materiálů a při své praxi Jiu-Jitsu, utřídil, přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu a vytvořil vlastní systém, který nazval KODOKAN-JUDO. Názvem chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného Jiu-Jitsu. Stanovil i etiku chování v Dódžó ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku.
Judo brzy získalo oblibu. ale muselo čelit konkurenci i nevraživosti dalších škol. Definitivní vítězství získalo v roce 1886, kdy v utkání pravdy (DÓDŽÓ-DŽABURY), které uspořádal šéf tokijské policie, soutěžila družstva jednotlivých škol. Borci Kodokanu zvítězili nad školou mistra Tocuki, když v boji dvanácti dvojic zvítězilo jedenáct Borců Kodokanu a pouze jeden zápas skončil nerozhodně.
Činnost Kodokanu byla zahájena a od tohoto data se počítá vznik juda. V roce 1882 měl Džigoró Kanó prvních 9 žáků. Později se Judo spolu s Kendo dostalo do osnov výuky na základních a středních školách. Džigoró Kano se stal v Japonsku významnou osobností, neboť kromě funkce ministra školství byl členem japonského olympijského výboru a prezidentem japonského svazu judo. Do Evropy se Jiu-Jitsu dostalo v roce 1931, kdy Japonci poprvé v Londýně ukázali umění tohoto sportu.
